Pohádky a MALÉhRY

(…)
Emil se tedy vypravil do školy. Zaklepal na dveře ředitelny, a když se ozvalo „dále“, s radostným hýkáním vtrhl dovnitř. „Pomóóc!!!!“ křičela vysokým hláskem paní ředitelka Matlachová. „Chyťte toho chuligána! Volejte policii! Volejte číslo 158! Rychle, rychle, ať nám neuteče!“
Emil byl bohudíky rychlejší než celý pedagogický sbor a naštěstí byla paní učitelka tělocviku Janáčková zrovna s dětmi z páté bé na závodech přespolního běhu. Utekl do parku a vylezl na nejvyšší strom, kam už nikdo nedohlédl, a po chvilce neúspěšného hledání všichni zklamaně odešli. Přivolaní policisté si povzdechli: „Zase jeden nevydařený zásah! Ale, nebojte se, paní ředitelko, o bezpečnost školy se postaráme.“ Martinka si oddechla a zahalekala do koruny stromu, kde se Emil třásl strachy: „Měl jsi velké štěstí, že naše paní učitelka tělocviku nebyla ve škole. Ta by tě určitě dohonila a ani nechci pomyslet na to, jak by to s tebou dopadlo.“
Chvilku přemýšlela a pak dostala nápad: „Co takhle zkusit to na úřadě práce? Tam najdou práci pro každého.“ Emil kýval hlavou ze strany na stranu, jakože usilovně přemýšlí, a potom si řekl, že to tedy zkusí.
(…)