Pan Bartoš, listonoš

Ať Čech, anebo Polák! Každý malý rošťák chtěl vždy býti pošťák! Možná proto, nebo snad z docela jiného důvodu stal se pan Bartoš listonošem… Ne však ledajakým, nýbrž nejlepším v celém obvodu! A proto s ním dnes, přátelé, strávíme den.
„Ještě vokamžik, pane redaktor, už to bude!“ volá Bartoš.
Již brzy se nám bude věnovat osobně. Zatím můžeme vidět, že na úspěchu je třeba pracovat již od brzkého rána! Je to tak – tma ještě neopadla a hodiny ukazují teprve pět třicet dva.
(…)
Už se blíží osmá a pan Bartoš bude muset vyrazit do ulic.
„Klidně se připravte, pane Bartoš, my si mezitím prohlédneme vaši skvostnou výbavu.“
Již jsme poznali, jakou má pan Bartoš zálibu v neotřelých slovních obratech. Projevuje se jeho výstřednost i ve výbavě? Podle kabelky prý poznáte ženu, platí to i o pošťáckých brašnách? Copak asi skrývá?
(…)
„No… pojďte, pojďte, pane reportér – už jen pár schodů. Pošťák nejste, to je znát! Ale vo co horší cesta, vo to sladší bejvá vodměna! A jak se taky říká – pošťák zvoní dycky dvakrát! Ale někdy je třeba zazvonit i třikrát…“
(…)
„I když slunce svítí,
i když voní kvítí,
i když už se smráká,
Bartoš vždycky maká!“
(…)